Maroko 2010 - Přípravy a cesta den po dni
17. a 18. června - Maroko a spousta jeho krás
Ranní vstávání v "luxusním" aubergu uprostřed náhorní planiny před Mideltem probíhalo typicky marocky -
někteří stihli uvařit čaj, většina z účastníků výpravy ještě neměla zažité postupy rychlého balení
a když Radek zavelel "za osm minut odjíždíme", nastala panika a horečné shánění věcí po trávníku
a cpaní spacáků do děsně malých obalů apod.
Každý den to bude lepší a lepší - to už známe z minulosti a člověk začne dělat věci efektivně a nezdržovat se.
Berberští majitelé nebo provozovatelé toho aubergu byli někde pryč a platili jsme hluchoněmému uklízeči -
domluva tradičně psaním a škrtáním čísel na papírku.
Midelt jsme poctili nutnou návštěvou spojenou s obědem - vybrali jsme pochopitelně tu restauraci,
kde neměli naháněče.
Protože jsme spojili snídani s obědem a měli velké oči, objednali jsme dvě celá kuřata na grilu,
spousty marockého salátu (jemně sekaná cibule a rajčata) s chlebem (něco jako pita) a na závěr šest "tažín".
U toho je potřeba se trošku zastavit, protože tažin (psáno tajine) je téměř marockým kulinářským symbolem.
Jde o kameninovou misku s kónickou pokličkou, která se roztopí na dřevěném uhlí a ve které se částečně dusí
a částečně peče zeleninová směs, obložená kolem pár kousků masa (obvykle jehněčího) a kořeněná šafránem.
Je to úžasná dobrota a neochutnat tajine bych považoval za doslova trestné (a z naší výpravy bohužel
někteří účastníci mají zatím obavy a neznámá jídla ignorují a jedí raději hranolky).
Tak za 75Kč jsme dali neskutečné hody a když i Noid odmítl další čtvrtku kuřete, bylo jasné,
že by to chtělo siestu pod stromem.
Místo toho nás za městem čekala dešťová přeháňka, kterou jsem zahnal osvědčeným způsobem -
že jsem se pracně obléknul do goretexu, takže za pět minut svítilo sluníčko a po dešti nebylo památky.
Bohužel místo offroadu nás na odbočce do hor čekala nová asfaltka.
Zklamání trvalo asi hodinu, než jsme dojeli do jedné z vesniček a zabloudili přesně ve stejném místě,
kde jsme se s kamarády před šesti lety ptali místních na cestu.
Nevěřil bych, že se dostaneme na to samé místo ale stalo se.
Silnici vystřídal tradiční "offroad" - blátivá cesta mezi políčky, plná kamení a slepými odbočkami.
Auta jela výrazně pomaleji, než jsme čekali ale o to víc času jsme měli na zastávkách fotit a užívat si krajinu.
Vašek jel perfektně - s celkem naloženou motorkou (v kufrech a rolce si veze všechno své vybavení a v autě nemá nic)
jel na F800GS, které vůbec nezná v offroadu perfektně.
Trošku si jen postěžoval na průběh výkonu resp. kroutícího momentu, před odjezdem jsme změnili
přední rozetu a přišel o trošku výkonu aby motorka nebyla tak ostrá.
Poučení pro příště.
Moje 1150GS jela zatím dobře, se sériovou má pravda společného jen málo ale zase poprvé jedu s kufry
a je to docel a znát, protože vyvážení bylo dělané na jízdu úplně nalehko.
Přední tlumiče mají sice zdvih 30cm ale jsou měkké a při zátěži vzadu jsou mírně nestabilní.
Při každém nárazu na kamení nebo přejezdech různých děr ale děkuji, že je mám -
proti 19" sériovému přednímu kolu se standardním podvozkem je to neskutečný rozdíl.
Offroad jsme si užili a při západu slunce našli solidní místo na bivak - ve vyschlém vádí (takový žleb)
vedle berberského hřbitova.
Stavbu bivaku zpřestřilo proražené kolo jedné z Toyot.
Většina týmu se vrhla na nejrůznější vařiče (tradiční spory jestli je lepší plyn nebo benzín...)
a přípravu lahůdek typu "kuře na kari" nebo "špagety s boloňskou omáčkou apod.
Zajímavé je, že většina jídel v prášku chutná stejně.
Já osobně preferuji jídla bez konzervantů, které dělá jedna německá firma už někdy od třicátých let
a zapíjená domácí slivovicí, vytvoří v žaludku opravdovou pohodu.
Ráno jsme bez budíku vstávali všichni přibližně stejně - spali jsme jen v moskytiérách (s podlážkou,
takže nahradily stan) a sluníčko do obličeje působí lépe než nějaký alarm.
V sedm jsme již balili a o půl osmé byli na cestě.
Podle amatérské mapy v GPS nás čekal asi 250km přejezd po silnici na začátek hezkého offroadu u skály
Cathedrale des Roches.
Už druhý den jsme se pohybovali stále nad 2000m nad mořem vrcholem dnešní cesty bylo asi 2530m a bylo celkem chladno.
Natočili jsme pár záběrů s průjezdů kolem kamery s vědomím, že máme spousty času.
Jak to ale v Maroku (nejen) bývá - všechno bylo jinak.
Silnici vzápětí vystřídal hardcore offroad - najeli jsme na track s Noidem a po asi dvou kilometrech bylo jasné,
že tudy auta neprojedou ani náhodou.
Naštěstí jsme na GPS našli alternativní objížďku, která ale stejně přešla do šotoliny a ta se změnila v pistu
plnou ostrého kamení, kde evidentně dlouho nikdo autem nejel.
Průjezdné to ale bylo, ovšem maximální rychlostí 20km/h pro auta.
Pro nás to znamenalo chvíli jet, čekat, chvíli jet a zase čekat atd.
Trasa ale byla úžasná a moc jsme si to užívali - zejména průjezd nad nádherným kaňonem,
kde jsem zjistil že Vašek nesnáší výšky - když jsme fotili na vysutém kameni nad propastí tak málem zešílel.
Prostě nádhera a cestovatelský ráj - nejsem si úplně jistý, jestli totéž mohou říct posádky aut :)
Na závěr offroadu nás po opravdu náročnějším výjezdu (na našich pneumatikách asi maximum co šlo dát)
nás ale namísto šotoliny čekala čerstvá asfaltka.
Paráda.
Vzápětí přišlo pár úžasných výhledů, které zlepšily náladu a skvělé serpentiny z 2500m do asi 1000m nad mořem.
Bohužel v každé zatáčce tradičně štěrk nebo písek a museli jsme jet opatrně.
Naštěstí šance, že by něco jelo v protisměru, byla téměř nulová - pokud nepočítáme srážky s kozou nebo ovcí.
Ve vesnici, která se čte "enerži" nás místní provozovatel ambulance upozornil,
že náš záměr dojet k hoře Cathedrale je nemožný, protože tam voda strhla břehy a cesta je neprůjezdná.
Nevěřili jsme mu a jeli asi 10km krásným offroadem v údolí celkem divoké řeky (na to, že je červen) až na místo,
kde už to bylo téměř trialové.
Bohužel dál pokračovaly jen samostatné kameny v řece a asi půl kilometru dál nesjízdný výjezd do strženého břehu.
Na motorkách bychom to možná s vypětím všech sil (a s pomocí ostatních) dali ale auta bez navijáků ani náhodou.
Takže otočka, trial zpět a návrat potupně kolem domorodce (víte jak se berbersky řekne "vždyť jsem vám to říkal,
že to nejde projet") zpátky na hřeben a asi 150km silničkami plnými štěrku a kombinovanými s šotolinou
(přímo proti zapadajícímu slunci výživná záležitost) někam k jezeru Ouidane.
Ke Cathedrale to bylo asi jen 40km ale na opačnou stranu nás zlákala reklama na auberg vzdálený 10km
a v noci jsme zvolili pohodlí a jídlo.
Po třech nocích v bivaku bez hygieny si zasloužíme trošku komfortu a byli jsme po zásluze potrestáni -
jídlo bylo nic moc a voda neteče :)
Ještě poznámka k vybavení - jedeme přední pneumatiky Michelin Desert (nic lepšího se na takové ježdění nedělá)
a zadní máme cestovatelské TKC na F800GS a nové Mitas E10 na mé 1150.
Zatím proti nim nemám námitek - snad jen že trošku ustřelují na mokru ale uvidíme - po 1000km
to není žádná zkouška.
Navigujeme pomocí GPS - máme motorkářské Garminy Zumo 660 (softwarově upravené a připravené pro adventure cestování
- tj včetně mapových podkladů), v autech autonavigace stejného výrobce (to byla chyba -
měli jsme mít všichni stejné modely, mnohokrát jsme potřebovali nějaké offroad funkce,
které autonavigace nemá - poučení pro příště) a máme i dvě záložní (nenahraditelné)
staré přístroje Garmin GPSMAP, které jsou sice příšerně neergonomické a těžkopádné na ovládání ale mají funkce,
o kterých se moderním navigacím může jen zdát.
Protože Fanánek jí má také, budeme mít později celkem tři tyhle krásné staré kousky.
Ovšem moderní Zumo zatím funguje na jedničku a kromě displeje, který na sluníčku staré GPSMAP nemůže konkurovat
(má nedotykový translucentní displej), i na takové cestě v Maroku odvádí skvělou práci.
Oblečení jsme v nové generaci motorkářského textilu finské firmy Rukka.
Mnoho lidí se diví, proč máme černé věci do Afriky ale je to tím, že tento materiál z řady Airpower (model Airoad)
funguje tak, jako bychom byli oblečení v síťovaném tričku.
Je to neuvěřitelné ale ani ve 36C v offroadu necítím tradiční potoky potu nebo horko.
To je skvělá věc, neuvěřitelně to funguje a zvyšuje to pohodlí pří jízdě.
Goretexové vložky používáme jakmile jde teplota ke 20C, to už je v tomhle oblečení celkem chladno.
Komunikujeme pomocí bluetooth sad v přilbách (interphone) - občas si s Vaškem povídáme napřímo -
helma s helmou na uzavřeném kanálu, kdy oba mluví a poslouchají současně,
Vašek na silnici poslouchá MP3 z GPSky a já komunikuji s auty pomocí bluetoothové vysílačky v PMR pásmu.
Na jiném kanálu se baví filmaři.
Celé to vydrží od rána do večera bez nabíjení, což je překvapivé - protože kecáme pořád.
Dnes mi filmaři dali malou HD kameru na řídítka a tak jsem chvíli natáčel za jízdy (po silnici) a uvidíme,
jaké záběry z toho budou.
Vedle mě teď sedí kameraman a střihač Leon Matras a tady v aubergu pod stanovou plachtou stříhá sestřih z dnešního dne,
který asi půjde na iDnes ještě v noci.
Stejně tak za chvílí odchází vzduchem i fotky od Tomáše Matějovského.
Takže dnes po 319km a celkově po 1100km můžeme hlásit, že děláme co můžeme aby se natáčení povedlo
a byl z toho zajímavý materiál, který přiblíží dálkové cestování na motorkách a tuhle krásnou zemi našim divákům,
kteří o adventure moto cestování nevědí nic.
Minimálně jednoho jsme už přesvědčili - Vašek dneska prohlásil, že jinou motorku než velké enduro
už nechce a že ho silnici nebaví a offroad si doslova užívá a nechápe, proč vůbec lidi po silnici jezdí,
když šotolina a kamení jsou tak krásné :)
Autor: Tomáš Kocanda
<< přehled aktualit
