Mám z motorek veliký respekt, snažím se koukat dvě zatáčky dopředu, nepředjíždět na křižovatkách, zbytečně nehazardovat s rychlostí. Bez motorky ale nemůžu žít a prakticky od svých 12 let bez ní nežiju :)) Více než rychlost mě baví zdolávání terénu.
Moje první motorka byla Jawa 350 panelka, pak pekelný stroj z USA, Suzuki Madura 1200. Další kousek byla Yamaha TDM 800. Pak spolupráce s Hondou, kdy jsem za léto vystřídal asi sedm modelů, z nichž v garáži zůstala úžasná Africa Twin 750, nejpřátelštější motorka vůbec. Ale změna je život a tak nyní jezdím KTM 990 Adventure S. Od roku 2007 rád jezdím i na čtyřkolce CanAm Outlander 800XT. Jízda na čemkoliv je paráda, od zahradního traktůrku po dodávku, ale výše uvedené stroje mi dávají maximum z pocitu dobrodružství. Tak to bylo, tak to je!
Člen týmu, která rozhodně nenechá výpravu hladovět. Dle vlastních slov, těsně před zapojením do projektu Moto cestou necestou, „motorkář v záloze“.
Moje dny teď dostaly jiný rytmus. Vzbudím se okolo 6 hod. a pohledem z okna zjistím, jaké je počasí. Pokud neprší a nemrzne zároveň, vyrazím. Moje cesta jednou vede lesem a po druhé přes Slapy. Když potom vstoupím do kanceláře v motorkářském, s hubou od ucha k uchu, rozzáří se úsměvy i na tvářích kolegyň, které se radují, že přišel další den, kdy nebudu prudit.
Když člověk po letech ježdění po silnici objeví terén, bylo to pro mě podobné, jako když jsem objevil podmořský svět při potápění. Naprosto nová dimenze ježdění. Nic proti krásným zatáčkám v Alpách ale jak jsem se kdysi poprvé dostal s velkým endurem na poušť v Africe, bylo to jasné a propadl jsem tomu. Je to jedna z posledních svobod, které máme – svoboda jízdy kam se vám zachce (a na co máte nebo nemáte). Možností je dnes stále méně a méně a objektivně jsou nebezpečné i země, kde dříve cizince měli rádi! Vydejte se na cestu, dokud je kam!