Petr Malásek – motorkář
Pochází z hudební rodiny. Jeho otec Jiří Malásek byl pianistou a skladatelem. Odborné vzdělání získal Petr Malásek na pražské konzervatoři (klavír u Emila Leichnera, skladba u Františka Kovaříčka) v letech 1979–1985.
Studoval také na hudební fakultě Akademie múzických umění (skladba u Jiřího Pauera a Václava Riedlbaucha) v letech 1985–1990.
S výjimkou let 2000 a 2001, kdy působil jako pedagog na pražské konzervatoři (učil skladbu na oddělení populární hudby a zpěvu), je ve svobodném povolání. Od roku 1990 spolupracuje jako pianista a kapelník se šansoniérkou Hanou Hegerovou.
Těžištěm Maláskovy umělecké činnosti je skladba. Komponuje především scénickou hudbu pro film, divadlo a televizi.
Motorky
Jsem typickým příkladem motorkáře „na stará kolena“…
Byť mne motorky provázely celým životem – ať už fichtly a Simsony mých kamarádů,
které jsem si s takovou radostí půjčoval až po bráchovo opravdu ostré půllitrové enduro,
které mě jednou při našlapování málem urazilo nohu – svou první „opravdovou“ motorku
(tím, při vší úctě k ostatním značkám, myslím BMW:-)) jsem si pořídil až zhruba před pěti lety.
A vzhledem ke své nátuře nemohla být jiná volba, než cestovní enduro.
Stal se ze mne osamělý jezdec, který každou volnou chvilku s naprostou posedlostí křižuje bližší
i vzdálenější silnice, silničky a polní cesty, nasává tu vůni, o které řidiči aut nemají ani potuchy
a užívá si naprosté svobody, kde jedinými limity jsou vědomí vždy zdráv dojet domů
a benzinová pumpa v dosahu nejbližších 400 kilometrů.
Kamkoli dojedu, tam je krásně, bez ohledu na počasí, protože se doslova naplňuje to známé motorkářské
„cesta je cíl…“
